Jak jste si mohli všimnout z předešlých článků, už od prvního dne jsem se před spaním nemohla zbavit pocitu, že mě spolubydlící za mé převalování zaškrtí. =D Zhruba za dva týdny od začátku školního roku přišla teprve katastrofa - rýma, že jsem kapesník nenechala pět minut v klidu.

  No jen si to představte. Tma, ticho, pomalu se na Vás snáší spánek.... A v tom začnu zase smrkat.
 Když najednou jsem z protější postele uslyšela zamumlání, jež patřilo L. .
 "Co...?" Dostala jsem šepotem ze sebe, očekávaje nadávky, že chce spát.
 Nakonec se ale jen otočila a mně došlo, že jen mluví ze spaní. A aby toho nebylo málo, po chvíli se k jejímu mumlání připojila P. se svým chrápáním.

 A od té doby mě už před spaním nic netrápí. =D

(BTW: Áňa začala ze spaní mluvit týden na to, jen s tou výjimkou, že ona dokáže vést rovnou celé dialogy! =D )

Áďa.