Story z internátu: První noc

Chystáte se z vás někdo na internát? Nebo vás jenom zajímá, jak to tam probíhá? Ne, nebojte, nebudu tu zdlouhavě popisovat, od kolika máme snídaně, do kolika máme povolené vycházky či co celý ty hodiny na tom pokoji děláme (nebo spíš neděláme?:D). Já tu budu spíš povídat o těch úžasných a nezapomenutelných zážitcích s holkami z pokoje. A vlastně nejenom s nimi. Ale i s vychovatelkami, s jediným a zároveň legračním kuchařem, s našimi nepřítelkyněmi z 2. patra á la nesnesitelné baletky, nonstop vytlemené sousedky či arogantní a nadaná (???) houslistka.

Zkrátka, na intru se člověk chvíli nenudí. Teda… To beru zpět, protože kdybychom se na intru nenudily a měly furt co dělat, nebyly bychom teď tady a ani by tento blog vůbec neexistoval. Jsme přece asociálky!

Přemýšlela jsem, jakou příhodu bych si pro dnešek vybrala. Jelikož budu vyprávět první mou/naši příhodu, vezmu to chronologicky = jak šel čas. Taková první příhoda, která stojí za zmínění a vystihuje i nás Asociálky, se stala hned první noc na internátě.

Nejdříve jsem si myslela, že jsem to tak měla jenom já, ale po pár měsících, kdy jsme spolu s holkami na pokoji už „pekly“, jsem od Áďi zjistila, že to tak měla i ona. Vlastně nebýt Áďi, tuhle anekdotu bych teď ani nevyprávěla. Doufám, že se na mě nenaštve, že ji jí tak trochu vyfouknu. Při nejhorším mě zprdne přes internet nebo pak 31. srpna mě na intru propálí skrz na skrz očima, jako to dělá, když mě vidí hladová jíst.

Čauky!

Chci se vám za nás za obě omluvit, že jsme sem ještě pořád nebyly schopné přidat ten pravý ascoiální článek. Ale jak možná víte tušíte, tak když je někdo asociální, tedy skoro furt doma a ne mezi lidmi, tak je ještě ke všemu i líný. Nebo nevím, jestli to je u někoho jinak, ale my dvě tohle splňujeme dokonale :D A tudíž nám i strašně trvá, než něco sepíšeme až do konce a dáme to publikovat. Ale bez žádné lži vám mohu říct, že už nějaké články máme rozepsané, jen to chce tu omáčku na konec, jak mi jeden večer napsala Áďa, když jsme se domlouvali přes facebook ohledně Asociálek :)

Prozradím vám, že Áďa má (za úkol - ne, dělám si srandu :D) rozepsaný článek (i s fotkama!) o velkém výletu, který jí vlastně nám vyšel! Jeden z mála našich plánů, který jsme dotáhly až do konce, haha. A ten výlet byl o tom, že Áďa cestovala téměř přes celé Čechy až ke mně a strávily jsme spolu 2 suprové dny. Ale více vám už nepovím, protože to vám převypráví tady kolegyňka. Já pak mám rozepsané dva články o první naší příhodě z intru a pak něco prásknu i na sebe :P

No, jestli se těšíte, či netěšíte, tak to je už na vás. Ale troufám si říct, že takovýhle blogů moc není (kdo ví, jestli vůbec nějaký je :D - pokud ale ano, ozvěte se, rády se s vámi seznámíme! :D), takže by to mohlo být pro vás zajímavé a zábavné počtení! O:) :D

Tak jenom vydržte a uvidím(e) se s Vámi u příštího článku!

Zatím ahoj,

Áňa :)

Áňa aneb něco o mně

Co bych o sobě tak řekla?

Jsem holka se sto sedmdesáti osmi centimetry a má výška mě často štve. Jsem velký melancholik, ale snažím se ho v sobě překonávat. Mezi mé kladné vlastnosti patří myslím pečlivost, samostatnost, kreativita a věrnost k mým přátelům. Ráda kreslím, fotím a jím. (a to mi Áďa určitě ráda potvrdí :D). Jo a také ráda dlouho spím. Také ráda mluvím ironicky. Jenže občas to někdo, který mě ještě moc nezná, nepozná, takže se na mě dívá divně a nechápavě :D

V září jdu do druhého ročníku jedné umělecké školy. Tu školu miluju. (ne, to není ironie :D) Bydlím přes týden na intru v hlavním městě a jsem na pokoji s Áďou a ještě s dvěma dalšíma kamarádkama P. a L.

 Zbožňuju svou nejlepší kamarádku T., rodinu, všechny své dobré přátele, čtení knížek, svůj domov, sladký, hudbu, tanec.

Jenom stručně k mé oblíbené hudbě. Poslouchám OneRepublic (do nich jsem se zamilovala z velké části díky P.), 5 Seconds Of Summer, Imagine Dragons, Beyoncé, Avicii a další v tomhle stylu. A ještě když jsme už u toho, tak ve filmové branži zas miluju Leonarda DiCapria (stejně tak i Áďa :P), Johnna Deppa, Joshe Hutchersona a Roberta Pattinsona. Moc ráda se dívám na filmy, ale jsem strašně líná si nějaký vždy pustit = nejvyšší bod lenosti (i když ještě poznáte, jak až jsme líné! :D).

Jinak s blogováním už mám zkušenosti, ale na blogspotu jsem nově. Můj poznávací znak jsou dlouhé články, i když na začátku napíšu, že to bude jen stručný článek :D Blogování mě moc baví, ale musím mít na to náladu. Také mě strašně těší, když nějaký milý čtenář napíše k článku hezký komentář :)

Máte-li nějaký dotaz nebo připomínku, napište mi pod nejnovější článek do komentářů, ale nejlepší asi bude, když napíšete na náš společný e-mail - asocialky@gmail.com :)

Představení první - Áďa!

Zdravím!

 V dalším článku se Vám představí moje drahá spoluadminka Áňa, ale nyní je čas na mě !

 Svou výšku bych popsala tak, že i s podpatkama a stoličkou, bych se Áně tak maximálně podívala do očí či že na práci u baru by mě nevzali, protože bych pod pultem nebyla ani vidět. Takže dejme tomu, že jsem metr a půl vysoká drsná punkerka, jež má až moc velké zalíbení v Hello kitty a dalších roztomilých blbůstkách, také miluji biologii, Japonsko, literaturu a ze všeho nejvíce sociologii, jež jednou snad budu studovat!
 Jinak jsem taková normální osoba, která má někdy humor, že ho nikdo nechápe, názory, které nechápu ani já a nápady na akce, které se pomalu nikdy neuskuteční (o tom později =D ). Ze všeho nejvíc jsem ale snílek, jež rád dělá dobré věci. =)

 A jak se vůbec stalo, že tu teď sedím a píšu tenhle článek? Musíme začít postupně a to tím, odkud vlastně znám Áňu, ale moc velké story od toho nečekejte (ty teprve přijdou! =D ) . V podstatě všechno začalo, když mi bylo osm nebo devět, znáte to, dětské sny. Povídala jsem takhle kámošce, jak by bylo super, bydlet sama, třeba v Praze na intru… Ani netušíte, jak pro mě byla ona představa nemožná - já a dostat se z mé rodné vesničky do vysněné Prahy? To by byl zázrak!
 Čas plynul a já na to samozřejmě zapomněla – do doby, kdy jsem si měla vybrat školu. Pak jsem si vzpomněla na ten den, kdy jsem před sedmi lety tak moc snila o tom, dostat se z tohoto města pryč. A tak se taky stalo – od září jsem nastoupila na školu se zaměřením na biologii a dostala na pokoj tu nejlepší spolubydlící, jakou jsem si mohla přát – Áňu. =)

 Na počtenou příště ! =) 

Asociálky

Psaní prvních článků jsem nikdy neměla moc v lásce, zároveň to ale bylo pro mě vzrušující, protože můžu začít s něčím od znova. A tím ‚něčím‘ teď myslím tento nový blog. 

Asociálky? Proč sakra Asociálky?!???

Já se teď budu snažit všechno vysvětlit, abyste tenhle celý blog pochopili…

Pro začátek vám řeknu, že jsme tu dvě adminky. Áďa a Áňa. Ano, už tohle je trochu komické. A až přijdete na kloub, o čem bude (pravděpodobně; protože se nikdy neodhadne kam bude blog směřovat :D) tento celý blog, tak zjistíte, že je celý komický. A to je i záměr. Až se o nás dozvíte ty správné informace, které vám podáme, a pochopíte nás, tak se do našeho blogu zamilujete tak se vám náš blog třeba zalíbí. Neříkám, že se bude líbit každýmu. Někdo dá oči v sloup a raději odsud uteče. Jenže takhle to je s náma i v reálném životě. Někteří na nás jen nechápavě civí (nebo někteří raději ani to ne, a straní se nás úplně :D) a někteří náš humor pochopí, pochopí jak to myslíme, a smějeme se společně. To je pak ta malá skupinka našich dobrých přátel. A o tom jsou ty Asociálky. Jsme dvě asociálky, které jsou vlastně úplně normální a běžné holky, jenže zároveň jsme asi nenormální. A asi díky tomu se z nás staly kamarádky. A to vše jen díky velké náhodě. Dvě holky, které v září 2013 nastupovaly na stejný internát v hlavním městě a které náhodou daly ještě se dvěma dalšíma na stejný pokoj.

Ano, začalo to nevinně, a kdyby mi tohle někdo řekl v září, neuvěřila bych mu. Ale to jsme už zase trochu jinde… :)

Tak už jste pochopili ten zvláštní název, tu pointu? Pro začátek aspoň trochu :) Budeme mít ještě spoostu času na to, abychom vám ten význam vysvětlily :D

Víte, je to tak komické jak si jsme podobné, ale současně rozdílné. Ale přece vám nevyzradím všechno hned v prvním článku! To se musí postupně :) V příštích článkách se ještě ve zkratce představí každá z nás a pak uvidíme! Pak přijdou na řadu záživné/nezáživné (kdo ví?) články s našimi historkami, denní zápisky, krátké anekdoty a opravdu nevím, co dalšího… :D

Tak já doufám, že jsme vás aspoň trochu navnadily a blog vás zaujal. My se budeme opravdu moc snažit, abychom vás nezklamaly! Pro tuto chvíli se loučím, ahoj!

Asociálky